Přinášíme rozhovor s paralympijským vítězem Jirkou Ježkem před závodní sezónou 2009.



Jirku Ježka čeká náročný etapový závod profesionálů  VUELTA CICLISTICA INDEPENDENCIA NACIONAL v Dominikánské
 republice.
 
1. Jirko, odjíždíš na náročný etapový závod
 profesionálů do exotické Dominikánské republiky.
 Jaká bude letošní Vuelta Dominicana a jaké etapy
 tě čekají?
 Na rozdíl od předchozích čtyřech ročníků, kterých jsem se
 zúčastnil, organizátoři trochu pozměnili trať. Vuelta bude náročnější
 a napínavá do posledního dne. Devět etap, v součtu 1200km, jedna
 časovka a dvě horské etapy - to vše, spolu s velmi slušnou konkurencí
 týmů z USA, Venezuely, Kolumbie, Mexika a dalších zemí, dělá
 závod opravdu náročným. Většina jezdců je v plné sezóně,
 zatímco já - Evropan - mám za sebou jen čtyři závodní dny v
 Austrálii. Ovšem tréninkově byla a je pro mě letošní zima nejkvalitnější
 v celé mé kariéře, takže zase takový strach nemám. Ale možná
 si moc věřím. Uvidíme. V prvních etapách si asi budu spíš
 zvykat na ostré závodní tempo, ale pak už se tělo snad rozjede.
 
2. Tento závod jedeš již poněkolikáté. Na jakou
 etapu se těšíš nejvíce a proč?
Nemám vysloveně oblíbenou etapu. Navíc v novém formátu závodu
ani nevím, co mě čeká. Ale těším se na celý závod. Je to první
opravdový start do sezóny a já už se strašně těším. Letos
jsem přes zimu skutečně dřel, tak doufám, že mě to posunulo
zase o kus dál.

 3. V Dominikánské republice jsi velmi populární
 osobností, místní obyvatelé Tě dokonce považují
 za svého "syna" a tento výraz rádi opakují v médiích.
 Ty jsi s Dominikánskou republikou spjatý však mnohem
 víc, než pouze jako sportovní celebrita, například
 jsi zde inicioval založení Dominikánského paralympijského
 výboru, jehož představitelé byli již na paralympiádě
 v Pekingu...
Mám Dominikánskou republiku opravdu rád. Je to moje srdeční záležitost.
Takovou popularitu a otevřenou náruč skoro nemám ani v Čechách.
Když jim tam při interview říkám, že tu zemi cítím jako druhý
domov, ani moc nepřeháním. Lidé jsou tam strašně milí a váží
si každého, kdo něco dokáže. A já jsem si při svých startech
v tomto závodě i snad svým vystupováním, udělal skvělé jméno.
Moc mě to těší a chci na to i letos navázat.

 4. Také jsi průkopníkem cyklistiky handicapovaných
 v této zemi, už v loňském roce byl s tebou v týmu
 talentovaný cyklista Dominikánské republiky s postižením
 horní končetiny...
Mám radost, že díky mému příkladu se i v této chudé zemi našla
příležitost pro pár hendikepovaných mladíků, kteří se ve mě
vzhlédli a po mém prvním startu v závodě se začali věnovat cyklistice.
Přesvědčil jsem místní cyklistickou federaci, že si zaslouží
alespoň malou podporu a pomoc. Loni už byl jeden z nich schopen téměř
celý závod absolvovat se mnou.

 5. Z fotografií je patrné, jak temperamentní a neopakovatelná
 je atmosféra závodu, jaký pocit máš ty jako závodník,
 který je navíc neustále středem pozornosti?
Je pravda, že závod je úplně něco jiného, než na co jsem zvyklý
z profesionální cyklistiky v Evropě. Tady jsou podmínky pro závodníky
často velice tristní. Sám závod je zabezpečen skvěle, ale co se
týče zázemí - stravování či ubytování, závodník musí být
připraven na vše. Ale já už jsem si na to zvykl. Ovšem pokud na
závod občas přijede evropský tým "zhýčkaných primadon", nestačí
se divit. Například loni jeden nejmenovaný španělský tým, opustil
závod už po druhé etapě. nejen že si už od příletu neustále
na všechno stěžovali, ale jejich "hvězdy" patrně podcenili úroveň
konkurence a po prvních dvou etapách byli jako tým ůplně poslední.
V noci se pak tiše sbalili a odletěli s ostudou domů. Ono se to evropským
cyklistům moc nezdá, ale kvalita závodníků na Vueltě je vždy
vysoká. Loni tu startovali tři závodníci z Venezuely, kteří pak
absolvovali Giro d´Italia. Předloni tu byl tým Kazachstánu, z něhož
je dnes nejbohatší tým světa - Astana, za kterou jezdí Lance Armstrong.
A spoustu závodníků, kteří budou Armstrongovi pomáhat na Giru
či Tour, já znám právě z Dominikánské Vuelty. Bude to tedy i
letos určitě těžké, ale těším se! To, že jsem neustále na
očích je pro mě spíš výzva. Motivuje mě to k nejlepším výkonům.
Mám své jméno a to si přeci nemohu jen tak zkazit! Ovšem také
nemám nohu, což mi nikdo neodpáře, a tak zůstávám na zemi. Nedělám
si žádné ambice na umístění, tohle není žádný amatérský
závod! Přesto chci i letošní Dominikánskou Vueltu absolvovat se
ctí!